Je to už opravdu hodně dlouho, kdy jsem si ji přála mít děti. Jenomže nejhorší na tom bylo, že je můj partner vůbec žádné děti nechtěl. Byla jsem úplně v šoku, šokovalo mě, když mi můj partner řekl, že nechci mít nikdy děti. Tohle ale opravdu byla pro mě zrada. Byl to obrovský podraz, protože jsme s partnerem už spolu žili a on mi řekl, že by si přál mít velkou rodinu, takže jsem si myslela, že budeme mít minimálně dvě děti. Jenomže on mi teďka po pětiletém vztahu řekne, že nechce mít žádné děti. Takhle jsme se vůbec nedomluvili. Já sama pocházím z veliké rodiny.
Můj partner také pochází z veliké rodiny. Můj partner má šest sourozenců a já mám pět sourozenců, takže jsem si uvědomila, že partner asi nechce žádné děti, protože už dětí má asi plné zuby, protože on byl nejstarší ze svých sourozenců. Já jsem také nejstarší ze všech sourozenců, ale zase to mám naopak. Já bych si přála mít hodně dětí. Partner chtěl také, ale když zjistil, že je to velice složité s péčí o malé děti, tak asi už nechce mít velkou rodinu. Nejenom, že nechce mít velikou rodinu, ale on nechce žádné dítě. Půl roku jsem ho ještě přemlouvala, hádali jsme se, domlouvali jsme se, ale bohužel ani po půl roce partner vůbec neotočil.
Partner řekl, že se jednoduše děti vůbec nepřeje, že mu stačilo, že musel vychovávat své sourozence. Chápu, byly to děti a vím, že jeho matka byla stále v práci a jeho otec holdoval hodně alkoholu, takže on se musel o své sourozence starat. Jenomže když on mi tohle slíbil, můj partner mi slíbil, že budeme mít velikou rodinu. Jenomže teďka to nechce. A co mám dělat já? Mně je dvaatřicet let, už mi samozřejmě pár let tikají biologické hodiny, ale stále jsem se jenom podřizovala svému partnerovi. Jenomže partner mě takhle zradil, absolutně nevím, co budu dělat. Dát mu poslední dva měsíce. Pokud se partner nerozhodne pro děti, alespoň pro jedno dítě, tak se s ním samozřejmě rozejdu. Nechci být bez dětí, nechci ani adoptovat, velice se těším na vlastní biologické dítě. Budu doufat, že partner si to ještě rozmyslí.