O tom, že Země je v pohybu, věděli již staří Řekové. Dnes samozřejmě máme i jiné důkazy, například data z nejrůznějších satelitů, stejně jako pozorování astronautů. Víme tedy, že má dva základní pohyby: obíhá kolem Slunce a zároveň se otáčí kolem své osy. To vše má společné s ostatními planetami sluneční soustavy. Zde je ale dobré ptát se, proč je vlastně v pohybu. Jaká síla ji do něj uvádí, a jak je možné, že se nezastavila?
Abychom tomu porozuměli, musíme se podívat na samotný počátek vzniku planet. Když tehdy vznikaly spojováním nejrůznějších prvků, které zbytky po předchozí hvězdě, ty nejtěžší se začaly koncentrovat jako první, a vznikalo jádro planety. Tento proces však neprobíhal ani zdaleka rovnoměrně. A právě rozdílná váha způsobila, že se začalo natáčet svou nejtěžší stranou ke zdroji gravitace, tedy Slunci. Ovšem ta nejtěžší část se neustále měnila, což způsobilo, spolu se žhavými teplotami, že se gravitační centrum Země neustále měnilo. Tak se začalo otáčet.
Jak se postupně nabalovaly další prvky a Země rostla, rotace se ustálila. A vzhledem k náklonu zemské osy se začal také projevovat oběh kolem Slunce. Ani to totiž není stálé, jak ostatně můžeme pozorovat například na jeho skvrnách. Jak se však situace v našem koutě vesmíru zklidňovala, stabilizoval se i tento pohyb. Dnes se tedy Země otočí kolem své osy přibližně za 24 hodin, zatímco kolem Slunce oběhne za 365,25 dne.
Proč se ale nezastaví? Zákony fyziky nám říkají, že těleso v pohybu se po čase zastaví, pokud jej nějaká síla nebude neustále v pohybu udržovat. Jak je možné, že planetám se to ještě nestalo? A tady je právě ta legrační část – ono se to děje. Den v době dinosaurů byl například téměř o hodinu kratší, než jak jej známe my. Ovšem vzhledem k velikosti celého systému toto zastavování probíhá jen velmi pomalu, a je velmi pravděpodobné, že Slunci skončí životnost dřív, než k tomu dojde. V tomto ohledu se tedy nemáme čeho bát.