Děti jsou vždycky takové nevinné. Já si myslím, že když je člověk dítě, tak má úplně bezstarostný život. Já si stále vzpomínám na své dětství a musím říct, že jsem měla opravdu krásné dětství, ale také vím, že některé děti takové štěstí nemají, že by měly mít krásné dětství, a to například moje sousedka. Moje sousedka totiž měla otce alkoholika a já moc dobře rozumím tomu, že když je v rodině alkoholik, že to bývá velice smutné, proto jsem si řekla, že nejlepší by na tom bylo, kdyby jednoznačně každé dítě si vždycky zasloužilo nějakého kvalitního rodiče, který se o své dítě stará, protože každé dítě touží po láskyplném a zdravém, útulném, a hlavně bezpečném domově.
Já si absolutně nedokáži představit, že bych já svému synovi nedala něco takového, co by mělo mít každé dítě, aby dítě bylo vždycky veselé a šťastné. A také aby žilo v bezpečném a láskyplném domově. Tohle všechno mu dávám a jsem na to pyšná a nedělám to z toho, že se to má dělat. Nebo aby se neřeklo. Já tohle chci dělat, protože i když moje dětství bylo krásné, tak stejně mi chyběla taková rodičovská láska.
Nás dětí totiž bylo pět. Otec odešel, když jsem byla ještě malá holka, když jsem ještě chodila na základní školu do prvního stupně, otec odešel a maminka zbyla na nás pět dětí sama, takže samozřejmě nemohla dávat všem stejnou lásku. Maminka se nejvíce starala o dvě děti, které byly opravdu hodně mladší, byly ode mě o jedenáct let, takže ty děti potřebovaly více péče. Mě to sice bylo líto, ale nedávala jsem to vůbec najevo, protože je mi jasné, že malé dítě potřebuje více pozornosti než třeba dítě, které je starší, ale i tak mě to mrzelo. A proto když mám syna, tak mu chci dát úplně všechno, co já jsem neměla a chci mu dát ještě něco navíc, i když mohlo ho lidi mi říká, že můj syn je rozmazlený, tak mi to nevadí. Vím o tom, ale nechci si to připustit a je mi to úplně jedno.